Una delle poche cose, anzi forse la sola ch’io sapessi di certo era questa: che mi chiamavo Mattia Pascal.

Jedna z mála věcí, nebo spíše jediná věc, kterou jsem věděl jistě, byla tato: že se jmenuji Mattia Pascal.

E me ne approfittavo.

A využíval jsem toho.

Ogni qual volta qualcuno de’ miei amici o conoscenti dimostrava d’aver perduto il senno fino al punto di venire da me per qualche consiglio o suggerimento, mi stringevo nelle spalle, socchiudevo gli occhi e gli rispondevo:

Kdykoliv některý z mých přátel nebo známých projevil známky šílenství a přišel ke mně pro radu nebo návrh, pokrčil jsem rameny, zamrkal a odpověděl jsem:

— Io mi chiamo Mattia Pascal.

– Jmenuji se Mattia Pascal.

— Grazie, caro. Questo lo so.

– Díky, drahý. To už vím.

— E ti par poco?

– A to ti nestačí?

Non pareva molto, per dir la verità, neanche a me. Ma ignoravo allora che cosa volesse dire il non sapere neppur questo, il non poter più rispondere, cioè, come prima, all’occorrenza:

Abych řekl pravdu, ani mně to moc nestačilo. Ale tehdy jsem nechápal, co to znamená nevědět ani tohle, nedokázat odpovědět jako dřív, když to bylo potřeba:

— Io mi chiamo Mattia Pascal.

– Jmenuji se Mattia Pascal.

Qualcuno vorrà bene compiangermi (costa così poco), immaginando l’atroce cordoglio d’un disgraziato, al quale avvenga di scoprire tutt’a un tratto che...

Někdo by mi mohl lítostně projevit soucit (to stojí tak málo), když si představí hrozný zármutek nešťastníka, který si najednou uvědomí, že...

sì, niente, insomma: né padre, né madre, né come fu o come non fu; e vorrà pur bene indignarsi (costa anche meno) della corruzione dei costumi, e de’ vizii, e della tristezza dei tempi, che di tanto male possono esser cagione a un povero innocente.

ano, nic, prostě: ani otec, ani matka, ani jak to bylo nebo nebylo; a jistě by se také rozhněval (to stojí ještě méně) na zvrhlost mravů, na neřesti a na smutek doby, které mohou být příčinou tolika zla pro nevinného člověka.

Ebbene, si accomodi.

Tak tedy, posaďte se.

Ma è mio dovere avvertirlo che non si tratta propriamente di questo.

Ale mám povinnost vás upozornit, že to není právě o tom.

Potrei qui esporre, di fatti, in un albero genealogico, l’origine e la discendenza della mia famiglia e dimostrare come qualmente non solo ho conosciuto mio padre e mia madre, ma e gli antenati miei e le loro azioni, in un lungo decorso di tempo, non tutte veramente lodevoli.

Mohl bych zde ve skutečnosti představit rodokmen své rodiny a prokázat, jak jsem nejenom znal svého otce a matku, ale také své předky a jejich činy v průběhu dlouhého období, z nichž ne všechny byly skutečně chvályhodné.

E allora?

A co z toho?

Ecco: il mio caso è assai più strano e diverso; tanto diverso e strano che mi faccio a narrarlo.

Hle, můj případ je mnohem podivnější a odlišnější; tak odlišný a podivný, že se sám snažím ho popsat.

Fui, per circa due anni, non so se più cacciatore di topi che guardiano di libri nella biblioteca che un monsignor Boccamazza, nel 1803, volle lasciar morendo al nostro Comune.

Byl jsem asi dva roky spíše myšičkářem než knihovníkem v knihovně, kterou chtěl monsignor Boccamazza v roce 1803 zanechat naší obci při své smrti.

È ben chiaro che questo Monsignore dovette conoscer poco l’indole e le abitudini de’ suoi concittadini; o forse sperò che il suo lascito dovesse col tempo e con la comodità accendere nel loro animo l’amore per lo studio.

Je jasné, že tento monsignor znal málo povahy a zvyků svých krajanů; nebo snad doufal, že jeho odkaz časem a pohodlím vzbudí v jejich srdcích lásku ke studiu.

Finora, ne posso rendere testimonianza, non si è acceso: e questo dico in lode de’ miei concittadini.

Zatím, mohu to dosvědčit, se to nestalo; a to říkám ke chvále mých krajanů.

Del dono anzi il Comune si dimostrò così poco grato al Boccamazza, che non volle neppure erigergli un mezzo busto pur che fosse, e i libri lasciò per molti e molti anni accatastati in un vasto e umido magazzino, donde poi li trasse, pensate voi in quale stato, per allogarli nella chiesetta fuori mano di Santa Maria Liberale, non so per qual ragione sconsacrata.

Opravdu, obec projevila tak malou vděčnost Boccamazzovi za jeho dar, že ani nechtěla postavit jeho sochu, a knihy byly po mnoho let hromaděny ve velkém a vlhkém skladu, odkud byly pak vyneseny – a hádáte snad v jakém stavu – a uloženy v malém kostele Santa Maria Liberale na okraji města, který byl z nějakého důvodu znesvěcen.

Qua li affidò, senz’alcun discernimento, a titolo di beneficio, e come sinecura, a qualche sfaccendato ben protetto il quale, per due lire al giorno, stando a guardarli, o anche senza guardarli affatto, ne avesse sopportato per alcune ore il tanfo della muffa e del vecchiume.

Zde byly bez jakéhokoliv uvážení svěřeny jako dobročinnost a jako požitková funkce nějakému dobře chráněnému člověku, který za dva lire denně, tím, že na ně dohlížel, nebo dokonce aniž by na ně dohlížel, snášel několik hodin pach zpřehlednutých knih a staromódnosti.

Tal sorte toccò anche a me;

Takový osud potkal i mě.

e fin dal primo giorno io concepii così misera stima dei libri, sieno essi a stampa o manoscritti (come alcuni antichissimi della nostra biblioteca), che ora non mi sarei mai e poi mai messo a scrivere, se, come ho detto, non stimassi davvero strano il mio caso e tale da poter servire d’ammaestramento a qualche curioso lettore, che per avventura,

A hned od prvního dne jsem choval tak nízkou úctu ke knihám, ať už vytištěným nebo rukopisným (jako některé velmi staré knihy naší knihovny), že bych nikdy a nikdy nezačal psát, kdybych, jak jsem řekl, nepokládal svůj případ za opravdu podivný a takový, že může posloužit jako poučení pro některého zvědavého čtenáře, který by náhodou

riducendosi finalmente a effetto l’antica speranza della buon’anima di monsignor Boccamazza, capitasse in questa biblioteca, a cui io lascio questo mio manoscritto, con l’obbligo però che nessuno possa aprirlo se non cinquant’anni dopo la mia terza, ultima e definitiva morte.

nakonec uskutečnil starou naději dobré duše monsignora Boccamazzy a dostal se do této knihovny, do níž zanechávám tento svůj rukopis, s tím však závazkem, že nikdo ho neotevře dříve než za padesát let po mé třetí, poslední a definitivní smrti.

Giacché, per il momento (e Dio sa quanto me ne duole), io sono morto, sì, già due volte, ma la prima per errore, e la seconda... sentirete.

Neboť prozatím (a Bůh ví, jak mne to rmoutí) jsem zemřel, ano, již dvakrát, ale poprvé omylem, a podruhé... uslyšíte.

L’idea o piuttosto, il consiglio di scrivere mi è venuto dal mio reverendo amico don Eligio Pellegrinotto, che al presente ha in custodia i libri della Boccamazza, e al quale io affido il manoscritto appena sarà terminato, se mai sarà.

Myšlenka nebo spíše rada psát mi přišla od mého ctihodného přítele dona Eligia Pellegrinotta, který v současné době má v opatrování Boccamazzovy knihy a kterému svěřím rukopis, jakmile bude dokončen, pokud vůbec bude dokončen.

Lo scrivo qua, nella chiesetta sconsacrata, al lume che mi viene dalla lanterna lassù, della cupola; qua, nell’abside riservata al bibliotecario e chiusa da una bassa cancellata di legno a pilastrini, mentre don Eligio sbuffa sotto l’incarico che si è eroicamente assunto di mettere un po’ d’ordine in questa vera babilonia di libri.

Píši to zde, v neposvěceném kostele, při světle, které mi přichází z lucerny nahoře, na kopuli; zde, v apsidě vyhrazené pro knihovníka a uzavřené nízkou dřevěnou brankou s pilíři, zatímco don Eligio funí pod úkolem, který si hrdinsky vzal, aby v této opravdové babylonské věži knih zavedl trochu pořádku.

Temo che non ne verrà mai a capo.

Obávám se, že to nikdy nedokončí.

Nessuno prima di lui s’era curato di sapere, almeno all’ingrosso, dando di sfuggita un’occhiata ai dorsi, che razza di libri quel Monsignore avesse donato al Comune: si riteneva che tutti o quasi dovessero trattare di materie religiose.

Nikdo před ním se nezajímal, alespoň v hrubých rysech, jen letmým pohledem na hřbety, o jaké knihy monsignor daroval obci: předpokládalo se, že všechny nebo téměř všechny se musí zabývat náboženskými záležitostmi.

Ora il Pellegrinotto ha scoperto, per maggior sua consolazione, una varietà grandissima di materie nella biblioteca di Monsignore; e siccome i libri furon presi di qua e di là nel magazzino e accozzati così come venivano sotto mano, la confusione è indescrivibile.

Nyní Pellegrinotto objevil ke své větší radosti velmi rozmanitou škálu témat v monsignorově knihovně; a protože knihy byly vzaty sem a tam z úložiště a seskupeny tak, jak se jim hodilo, je zmatek nepopsatelný.

Si sono strette per la vicinanza fra questi libri amicizie oltre ogni dire speciose: don Eligio Pellegrinotto mi ha detto, ad esempio, che ha stentato non poco a staccare da un trattato molto licenzioso Dell’arte di amar le donne, libri tre di Anton Muzio Porro, dell’anno 1571, una Vita e morte di Faustino Materucci, Benedettino di Polirone, che taluni chiamano beato, biografia edita a Mantova nel 1625.

Mezi těmito knihami se navzájem utužily přátelství neuvěřitelně podivná: don Eligio Pellegrinotto mi například řekl, že měl nemalé potíže oddělit od velmi obscénního pojednání o umění milovat ženy, tří knih Antonia Muzia Porra z roku 1571, V životě a smrti Faustina Materucciho, benediktinse z Polirone, kterého někteří nazývají blahoslaveným, a biografii vydanou v Mantově v roce 1625.

Per l’umidità, le legature de’ due volumi si erano fraternamente appiccicate.

Kvůli vlhkosti se vazby obou svazků bratrsky spojily.

Notare che nel libro secondo di quel trattato licenzioso si discorre a lungo della vita e delle avventure monacali.

Poznamenejme, že ve druhém svazku tohoto obscénního pojednání se dlouze hovoří o mnišském životě a dobrodružstvích.

Molti libri curiosi e piacevolissimi don Eligio Pellegrinotto, arrampicato tutto il giorno su una scala da lampionajo, ha pescato negli scaffali della biblioteca.

Mnoho zvláštních a příjemných knih don Eligio Pellegrinotto, který celý den leze po žebříku s lucernou, vylovil z regálů knihovny.

Ogni qual volta ne trova uno, lo lancia dall’alto, con garbo, sul tavolone che sta in mezzo; la chiesetta ne rintrona; un nugolo di polvere si leva, da cui due o tre ragni scappano via spaventati: io accorro dall’abside, scavalcando la cancellata; do prima col libro stesso la caccia ai ragni su pe’l tavolone polveroso; poi apro il libro e mi metto a leggiucchiarlo.

Pokaždé, když najde jednu, hodí ji shora s grácií na stolek uprostřed místnosti; kostel se ozve; zvedne se mračno prachu, z něhož dva nebo tři pavouci vyděšeně utečou: já se přiháním z apsidy, přeskočím branku; nejprve na prachovém stolečku lovím pavouky s knihou; pak otevřu knihu a začnu v ní číst.

Così, a poco a poco, ho fatto il gusto a siffatte letture.

Tak jsem postupně získal vkus pro takové čtení.

Ora don Eligio mi dice che il mio libro dovrebbe esser condotto sul modello di questi ch’egli va scovando nella biblioteca, aver cioè il loro particolar sapore.

Nyní mi don Eligio říká, že moje kniha by měla být vytvořena podle vzoru těch, které on nachází v knihovně, tedy mít jejich zvláštní chuť.

Io scrollo le spalle e gli rispondo che non è fatica per me.

Já si jen pokrčím rameny a odpovím, že to pro mě není námaha.

E poi altro mi trattiene.

A pak mě něco jiného zadrží.

Tutto sudato e impolverato, don Eligio scende dalla scala e viene a prendere una boccata d’aria nell’orticello che ha trovato modo di far sorgere qui dietro l’abside, riparato giro giro da stecchi e spuntoni.

Don Eligio, celý zpocený a zaneslý prachem, sestupuje ze žebříku a jde si nadechnout do malé zahrady, kterou se mu podařilo zřídit za apsidou, obehnanou všude kolem tyčemi a hroty.

— Eh, mio reverendo amico, — gli dico io, seduto sul murello, col mento appoggiato al pomo del bastone, mentr’egli attende alle sue lattughe. —

– No, můj ctihodný příteli, – říkám mu, když sedím na kameni a opírám se o rukojeť hůlky, zatímco on se stará o svou zeleninu.

Non mi par più tempo, questo, di scriver libri, neppure per ischerzo.

– Už nemám čas psát knihy, ani pro zábavu.

In considerazione anche della letteratura, come per tutto il resto, io debbo ripetere il mio solito ritornello: Maledetto sia Copernico!

I pokud jde o literaturu, stejně jako o všechno ostatní, musím zopakovat svou obvyklou refrén: Proklet buď Koperník!

— Oh oh oh, che c’entra Copernico! — esclama don Eligio, levandosi su la vita, col volto infocato sotto il cappellaccio di paglia.

– Ale ale ale, co má Koperník společného s tím! – vykřikne don Eligio a vstane, s tváří zahalenou pod slaměným kloboukem.

— C’entra, don Eligio. Perché, quando la Terra non girava...

– Má, don Eligio. Protože když se Země netočila...

— E dàlli! Ma se ha sempre girato!

– No nech to být! Ale točila se vždycky!

— Non è vero.

– To není pravda.

L’uomo non lo sapeva, e dunque era come se non girasse.

Ten člověk to nevěděl, a proto to bylo, jako by se to netočilo.

Per tanti, anche adesso, non gira.

Pro mnoho lidí se to ani teď netočí.

L’ho detto l’altro giorno a un vecchio contadino, e sapete come m’ha risposto?

Řekl jsem to včera starému rolníkovi a víte, co mi odpověděl?

ch’era una buona scusa per gli ubriachi.

Že to byla dobrá výmluva pro opilce.

Del resto, anche voi, scusate, non potete mettere in dubbio che Giosuè fermò il Sole.

Kromě toho ani vy, promiňte, nemůžete zpochybňovat, že Jozue zastavil Slunce.

Ma lasciamo star questo.

Ale nechme to být.

Io dico che quando la Terra non girava, e l’uomo, vestito da greco o da romano, vi faceva così bella figura e così altamente sentiva di sé e tanto si compiaceva della propria dignità, credo bene che potesse riuscire accetta una narrazione minuta e piena d’oziosi particolari.

Říkám, že když se Země netočila a člověk, oblečený jako Řek nebo Říman, vypadal tak dobře a měl o sobě tak vysoké mínění a byl tak hrdý na svou důstojnost, myslím, že mohl přijmout i drobný příběh plný zbytečných detailů.

Si legge o non si legge in Quintiliano, come voi m’avete insegnato, che la storia doveva esser fatta per raccontare e non per provare?

Není to napsáno u Quintiliana, jak jste mě to naučili, že historie měla být vyprávěna, a ne dokazována?

— Non nego, — risponde don Eligio, — ma è vero altresì che non si sono mai scritti libri così minuti, anzi minuziosi in tutti i più riposti particolari, come dacché, a vostro dire, la Terra s’è messa a girare.

– Nepopírám to, – odpovídá don Eligio, – ale je také pravda, že nikdy nebyly napsány tak drobné knihy, ba dokonce podrobné ve všech nejskrytějších detailech, jako od té doby, co se podle vás Země začala točit.

— E va bene!

– A dobře!

Il signor conte si levò per tempo, alle ore otto e mezzo precise... La signora contessa indossò un abito lilla con una ricca fioritura di merletti alla gola...

Pan hrabě vstal včas, přesně v 8:30... Paní hraběnka si oblékla fialové šaty s bohatou kytkou z krajky na krku...

Teresina si moriva di fame... Lucrezia spasimava d’amore...

Teresina hladověla... Lucrezia trpěla láskou...

Oh, santo Dio! e che volete che me n’importi?

Ach, můj Bože! A proč bych se tím měl zabývat?

Siamo o non siamo su un’invisibile trottolina, cui fa da ferza un fil di sole, su un granellino di sabbia impazzito che gira e gira e gira, senza saper perché, senza pervenir mai a destino,

Jsme nebo nejsme na neviditelné houpačce, kterou pohání paprsek slunce, na zrnku písku, který se točí a točí a točí, aniž by věděl proč, aniž by kdy dospěl do cíle,

come se ci provasse gusto a girar così, per farci sentire ora un po’ più di caldo, ora un po’ più di freddo, e per farci morire – spesso con la coscienza d’aver commesso una sequela di piccole sciocchezze – dopo cinquanta o sessanta giri?

jako by mu to přinášelo potěšení – nechat nás občas cítit více tepla, občas více chladu, a nakonec nás nechat zemřít – často s vědomím, že jsme spáchali řadu malých hloupostí – po padesáti nebo šedesáti kolech?

Copernico, Copernico, don Eligio mio, ha rovinato l’umanità, irrimediabilmente.

Koperník, Koperník, můj don Eligio, zničil lidstvo nenapravitelně.

Ormai noi tutti ci siamo a poco a poco adattati alla nuova concezione dell’infinita nostra piccolezza, a considerarci anzi men che niente nell’Universo, con tutte le nostre belle scoperte e invenzioni; e che valore dunque volete che abbiano le notizie, non dico delle nostre miserie particolari, ma anche delle generali calamità?

Nyní jsme se všichni postupně přizpůsobili novému pojetí naší nekonečné nevýznamnosti, dokonce se považujeme za méně než nic ve vesmíru, navzdory všem našim krásným objevům a vynálezům; a jakou tedy hodnotu mají zprávy, neřku-li o našich osobních strastech, ale i o všeobecných katastrofách?

Storie di vermucci ormai, le nostre.

Naše příběhy jsou nyní jen drobnými detaily.

Avete letto di quel piccolo disastro delle Antille?

Četli jste o té malé katastrofě na Antilách?

Niente.

Nic.

La Terra, poverina, stanca di girare, come vuole quel canonico polacco, senza scopo, ha avuto un piccolo moto d’impazienza, e ha sbuffato un po’ di fuoco per una delle tante sue bocche.

Země, chudák, unavená z točení se, jak chce ten polský kanonik, bezúčelně, měla malý výbuch netrpělivosti a vydechla trochu ohně z jedné ze svých mnoha úst.

Chi sa che cosa le aveva mosso quella specie di bile.

Kdo ví, co ji přimělo k tomuto druhu vzteku.

Forse la stupidità degli uomini che non sono stati mai così nojosi come adesso. Basta.

Možná hloupost lidí, kteří nikdy nebyli tak otravní jako nyní. Dost.

Parecchie migliaja di vermucci abbrustoliti.

Několik tisíc spálených drobných detailů.

E tiriamo innanzi. Chi ne parla più?

A jděme dál. Kdo o tom ještě mluví?

Don Eligio Pellegrinotto mi fa però osservare che, per quanti sforzi facciamo nel crudele intento di strappare, di distruggere le illusioni che la provvida natura ci aveva create a fin di bene, non ci riusciamo. Per fortuna, l’uomo si distrae facilmente.

Don Eligio Pellegrinotto mi však poukazuje na to, že bez ohledu na to, jak moc se snažíme zničit iluze, které nám prozíravá příroda vytvořila k dobrým účelům, nám to nejde. Naštěstí se člověk snadno rozptýlí.

Questo è vero. Il nostro Comune, in certe notti segnate nel calendario, non fa accendere i lampioni, e spesso – se è nuvolo – ci lascia al bujo.

To je pravda. Náš obecní úřad v některých večerech označených v kalendáři nerozsvítí pouliční osvětlení a často – pokud je zataženo – nás nechá ve tmě.

Il che vuol dire, in fondo, che noi anche oggi crediamo che la luna non stia per altro nel cielo, che per farci lume di notte, come il sole di giorno, e le stelle per offrirci un magnifico spettacolo.

Což v podstatě znamená, že i dnes věříme, že Měsíc není v nebi jen proto, aby nám večer svítil, stejně jako Slunce ve dne, a hvězdy, aby nám poskytly nádhernou podívanou.

Sicuro.

Jistě.

E dimentichiamo spesso e volentieri di essere atomi infinitesimali per rispettarci e ammirarci a vicenda, e siamo capaci di azzuffarci per un pezzettino di terra o di dolerci di certe cose, che, ove fossimo veramente compenetrati di quello che siamo, dovrebbero parerci miserie incalcolabili.

A často zapomínáme a rádi zapomínáme, že jsme nekonečně malými atomy, abychom se navzájem respektovali a obdivovali, a jsme schopni se hádat o kousek půdy nebo si stěžovat na určité věci, které by nám, kdybychom si uvědomili, kdo jsme, připadaly jako nesmírné nesnáze.

Ebbene, in grazia di questa distrazione provvidenziale, oltre che per la stranezza del mio caso, io parlerò di me, ma quanto più brevemente mi sarà possibile, dando cioè soltanto quelle notizie che stimerò necessarie.

Takže díky této prozíravé rozptýlenosti a také vzhledem k podivnosti mého případu budu mluvit o sobě, ale co nejstručněji, tedy jen o těch informacích, které považuji za nezbytné.

Alcune di esse, certo, non mi faranno molto onore; ma io mi trovo ora in una condizione così eccezionale, che posso considerarmi come già fuori della vita, e dunque senza obblighi e senza scrupoli di sorta.

Některé z nich mě jistě nebudou příliš ctít, ale nacházím se nyní v tak výjimečné situaci, že se mohu považovat za již mimo život, a proto bez jakýchkoliv závazků a skrupulí.

Cominciamo.

Začněme.