Eu chamo-me Theodoro―e fui amanuense do Ministerio do Reino.

Jmenuji se Theodoro a byl jsem písařem na Ministerstvu království.

N'esse tempo vivia eu á travessa da Conceição n.º 106, na casa d'hospedes da D. Augusta, a esplendida D. Augusta, viuva do major Marques.

V té době jsem žil na adrese Rua da Conceição č. 106 v penzionu paní Augusty, té úžasné paní Augusty, vdovy po majoru Marquesovi.

Tinha dois companheiros: o Cabrita, empregado na Administração do bairro central, esguio e amarello como uma tocha d'enterro; e o possante, o exuberante tenente Couceiro, grande tocador de viola franceza.

Měl jsem dva společníky: Cabritu, zaměstnance v úřadě centrální čtvrti, hubeného a zlatavého jako pohřební pochodeň; a silného, bujného poručíka Couceira, skvělého hráče na francouzskou housli.

A minha existencia era bem equilibrada e suave.

Můj život byl poměrně vyrovnaný a klidný.

Toda a semana, de mangas de lustrina á carteira da minha repartição, ia lançando, n'uma formosa letra cursiva, sobre o papel Tojal do Estado, estas phrases faceis: «Ill.mo e Exc.mo Snr.

Každý týden, od vystavování účtů až po vyplňování formulářů v kanceláři, jsem na státní papír Tojal pěkným kurzívním písmem zapisoval tyto jednoduché věty: „Vážený a drahý pane“.

―Tenho a honra de communicar a V. Exc.ª...

―Mám tu čest oznámit Vám...

Tenho a honra de passar ás mãos de V. Exc.ª, Ill.mo e Exc.mo Snr...»

Mám tu čest předat do rukou Vás, vážený a drahý pane...“

Aos domingos repousava: installava-me então no canapé da sala de jantar, de cachimbo nos dentes, e admirava a D. Augusta, que, em dias de missa, costumava limpar com clara d'ovo a caspa do tenente Couceiro.

V neděli jsem odpočíval: usadil jsem se na pohovce v jídelně, s dýmkou v ústech, a obdivoval paní Augustu, která v den mše obvykle čistila lupy poručíka Couceira vaječným bílkem.

Esta hora, sobretudo no verão, era deliciosa: pelas janellas meio cerradas penetrava o bafo da soalheira, algum repique distante dos sinos da Conceição Nova, e o arrulhar das rolas na varanda;

Tato chvíle, zejména v létě, byla nádherná: skrz napůl zavřená okna pronikal sluneční paprsek, z dálky se ozýval zvonění z kostela Conceição Nova a na balkoně hlasitě cvakaly holubice.

a monotona susurração das moscas balançava-se sobre a velha cambraia, antigo véo nupcial da Madame Marques, que cobria agora no aparador os pratos de cerejas bicaes;

Monotónní šum můr se ozýval nad starou postelí, bývalým svatebním ložním prádlem paní Marquesové, které nyní na kredenci zakrývalo talíře s třešněmi.

pouco a pouco o tenente, envolvido n'um lençol como um idolo no seu manto, ia adormecendo, sob a fricção molle das carinhosas mãos da D. Augusta; e ella, arrebitando o dedo minimo branquinho e papudo, sulcava-lhe as rêpas lustrosas com o pentesinho dos bichos...

Postupně poručík, zahalený do prostěradla jako modla do pláště, usínal za jemného tření milujících rukou paní Augusty; a ona zvedla bílý, malý prst a hladila jeho lesklé vousy hřebenem pro zvířata...

Eu então, enternecido, dizia á deleitosa senhora:

Já pak dojat říkal té rozkošné dámě:

―Ai D. Augusta, que anjo que é!

―Ach, paní Augusto, jaký anděl jste!

Ella ria; chamava-me enguiço!

Ona se smála; nazývala mě hlupákem!

Eu sorria, sem me escandalisar.

Já jsem se usmíval, aniž by mě to urazilo.

Enguiço era com effeito o nome que me davam na casa―por eu ser magro, entrar sempre as portas com o pé direito, tremer de ratos, ter á cabeceira da cama uma lithographia de Nossa Senhora das Dôres que pertencera á mamã, e corcovar.

Hlupák bylo opravdu jméno, kterým mě v domě oslovovali – protože jsem byl hubený, vždy vcházel do dveří pravou nohou, třásl se při pohledu na myši, měl na nočním stolku litografii Panny Marie Bolestné, která patřila mamince, a byl trochu zakřivený.

Infelizmente corcóvo―do muito que verguei o espinhaço, na Universidade, recuando como uma pêga assustada diante dos senhores Lentes; na repartição, dobrando a fronte ao pó perante os meus Directores Geraes.

Bohužel jsem byl zakřivený – kvůli tomu, jak jsem se v univerzitě sklonil před pány Lentesovými, a v úřadě jsem se sklonil před mými generálními řediteli.

Esta attitude de resto convém ao bacharel; ella mantem a disciplina n'um Estado bem organisado; e a mim garantia-me a tranquillidade dos domingos, o uso d'alguma roupa branca, e vinte mil reis mensaes.

Tento postoj ostatně vyhovuje bakaláři; udržuje disciplínu v dobře organizovaném státě; a mně zajistil klidné neděle, nošení bílého oblečení a měsíční plat dvacet tisíc reálů.

Não posso negar, porém, que n'esse tempo eu era ambicioso―como o reconheciam sagazmente a Madame Marques e o lepido Couceiro.

Nemohu však popřít, že jsem v té době byl ambiciózní – jak bystře poznamenaly madam Marquesová a veselý Couceiro.

Não que me revolvesse o peito o appetite heroico de dirigir, do alto d'um throno, vastos rebanhos humanos;

Nemyslel jsem si, že by ve mně vřela hrdinská touha vést z vrcholu trůnu rozlehlé lidské zástupy;

não que a minha louca alma jámais aspirasse a rodar pela Baixa em trem da Companhia, seguida d'um correio choitando;―mas pungia-me o desejo de poder jantar no Hotel Central com Champagne, apertar a mão mimosa de viscondessas, e, pelo menos duas vezes por semana, adormecer, n'um extasi mudo, sobre o seio fresco de Venus.

nebo že by moje bláznivá duše někdy toužila projíždět dolní část města v tramvaji společnosti, za níž se řítí pošta; – ale dojal mě přání moci večeřet v hotelu Central se šampaňským, potřásat rukou šarmantních vikomtes a alespoň dvakrát týdně usínat v tichém vytržení na svěžích prsou Venuše.

Oh! moços que vos dirigieis vivamente a S. Carlos, atabafados em paletots caros onde alvejava a gravata de soirée! Oh!

Ó! mládenci, kteří jste se horlivě vydali do S. Carlose, zadýchaní v drahých kabátech, v nichž se leskla večerní kravata! Oh!

tipoias, apinhadas de andaluzas, batendo galhardamente para os touros―quantas vezes me fizestes suspirar!

kočáry přeplněné andaluskými koňmi, hlasitě tlouci do býků – jak často jste mě přiměli vzdechnout!

Porque a certeza de que os meus vinte mil reis por mez e o meu geito encolhido de enguiço me excluiam para sempre d'essas alegrias sociaes vinha-me então ferir o peito―como uma frecha que se crava n'um tronco, e fica muito tempo vibrando!

Neboť jistota, že mých dvacet tisíc reálů měsíčně a můj zakřivený hrudník mě navždy vyloučily z těchto společenských radostí, mě zasáhla do srdce – jako šíp, který se zaryje do kmene a dlouho v něm vibruje!

Ainda assim, eu não me considerava sombriamente um «pária».

Přesto jsem se neviděl jako ponurý „vyvrženec“.

A vida humilde tem doçuras: é grato, n'uma manhã de sol alegre, com o guardanapo ao pescoço, diante do bife de grelha, desdobrar o Diario de Noticias;

Prostý život má své sladkosti: je příjemné za jasného slunného rána s ubrouskem kolem krku a před grilovaným steakem si přečíst Diário de Notícias.

pelas tardes de verão, nos bancos gratuitos do Passeio, gozam-se suavidades de idyllio; é saboroso á noite no Martinho, sorvendo aos goles um café, ouvir os verbosos injuriar a patria...

V letních odpoledních hodinách na bezplatných lavičkách v Passeiu si můžete užívat idylické klidu. Večer je příjemné v Martinhu popíjet kávu a poslouchat upovídané nadávky na vlastní zemi...

Depois, nunca fui excessivamente infeliz―porque não tenho imaginação: não me consumia, rondando e almejando em torno de paraisos ficticios, nascidos da minha propria alma desejosa como nuvens da evaporação d'um lago; não suspirava, olhando as lucidas estrellas, por um amor á Romeo, ou por uma gloria social á Camors.

A navíc jsem nebyl příliš nešťastný – protože nemám představivost: nespál jsem se v kruhu fiktivních rájů, narozených z mé vlastní toužebné duše jako mraky z vypařování jezera; netoužil jsem při pohledu na zářící hvězdy po lásce k Romeovi nebo po společenské slávě Camorse.

Sou um positivo.

Jsem pozitivní člověk.

Só aspirava ao racional, ao tangivel, ao que já fôra alcançado por outros no meu bairro, ao que é accessivel ao bacharel.

Toužil jsem jen po racionálním, hmatatelném, po tom, čeho již dosáhli ostatní v mé čtvrti, po tom, co je dostupné bakaláři.

E ia-me resignando, como quem a uma table d'hôte mastiga a bucha de pão secco á espera que lhe chegue o prato rico da Charlotte russe.

A smířil jsem se s tím, jako kdož při table d'hôte hryze suchý chléb v očekávání bohatého talíře Charlotte russe.

As felicidades haviam de vir: e para as apressar eu fazia tudo o que devia como portuguez e como constitucional:―pedia-as todas as noites a Nossa Senhora das Dôres, e comprava decimos da loteria.

Štěstí mělo přijít: a abych je urychlil, dělal jsem vše, co jsem jako Portugalec a jako konstitucionalista měl dělat: – každou noc jsem prosil o ně Pannu Bolesti a kupoval desítky loterie.

No entanto procurava distrahir-me.

Přesto jsem se snažil se rozptýlit.

E como as circumvoluções do meu cerebro me não habilitavam a compôr odes, á maneira de tantos outros ao meu lado que se desforravam assim do tedio da profissão;

A protože zvraty mého mozku mi nedovolily skládat ódy jako tolik jiných kolem mě, kteří takto odčerpali nudu své profese;

como o meu ordenado, paga a casa e o tabaco, me não permittia um vicio―tinha tomado o habito discreto de comprar na feira da Ladra antigos volumes desirmanados, e á noite, no meu quarto, repastava-me d'essas leituras curiosas.

protože mi můj plat, který platí nájem a tabák, nedovolil mít nějaký zlozvyk – zavedl jsem si diskrétní zvyk kupovat na trhu Ladra staré opotřebované svazky a večer ve svém pokoji jsem se hýčkal těmito zvláštními čteními.

Eram sempre obras de titulos ponderosos: Galera da Innocencia, Espelho Milagroso, Tristeza dos Mal Desherdados...

Byly to vždy díla s významnými názvy: Galera inocence, Zrcadlo zázraků, Smutek nešťastných...

O typo venerando, o papel amarellado com picadas de traça, a grave encadernação freiratica, a fitinha verde marcando a pagina―encantavam-me!

Uctívaný tisk, zažloutlý papír s poškozením od můr, vážná vazba s koženou kůží, zelená stužka označující stránku – okouzlovaly mě!

Depois, aquelles dizeres ingenuos em letra gorda davam uma pacificação a todo o meu sêr, sensação comparavel á paz penetrante d'uma velha cêrca de mosteiro, na quebrada d'um valle, por um fim suave de tarde, ouvindo o correr d'agua triste...

Potom ty naivní výroky v tlustém písmu přinášely pokoj do celého mého bytí, pocit srovnatelný s pronikavým klidem starého klášterního plotu v údolní rokli za mírného odpoledne, když posloucháme smutný zvuk tekoucí vody...

Uma noite, ha annos, eu começára a lêr, n'um d'esses in-folios vetustos, um capitulo intitulado Brecha das Almas; e ia cahindo n'uma somnolencia grata, quando este periodo singular se me destacou do tom neutro e apagado da pagina, com o relevo d'uma medalha d'ouro nova brilhando sobre um tapete escuro: copío textualmente:

Jedné noci před lety jsem začal číst v jednom z těchto starých in-folií kapitolu nazvanou Díra duší; a upadal jsem do příjemné ospalosti, když tato zvláštní pasáž vystoupila z neutrálního a nevýrazného tónu stránky s leskem nové zlaté medaile na tmavém koberci: kopuji doslovně:

«No fundo da China existe um Mandarim mais rico que todos os reis de que a Fabula ou a Historia contam.

„V hloubi Číny je mandarin bohatší než všichni králové, o kterých vypráví báje nebo dějiny.

D'elle nada conheces, nem o nome, nem o semblante, nem a sêda de que se veste.

Neznáte ho, ani jeho jméno, ani jeho tvář, ani hedvábí, do kterého je oblečený.

Para que tu herdes os seus cabedaes infindaveis, basta que toques essa campainha, posta a teu lado, sobre um livro.

Aby jste zdědili jeho nekonečné bohatství, stačí jen zazvonit na zvonek, který je vedle vás na knize.“

Elle soltará apenas um suspiro, n'esses confins da Mongolia.

On vydá jen vzdech v těchto končinách Mongolska.“

Será então um cadaver: e tu verás a teus pés mais ouro do que póde sonhar a ambição d'um avaro.

Pak bude mrtvý: a uvidíte u svých nohou více zlata, než si může přát chamtivý člověk.“

Tu, que me lês e és um homem mortal, tocarás tu a campainha?»

Vy, kteří mě čtete a jste smrtelními lidmi, zazvoníte na zvonek?“

Estaquei, assombrado, diante da pagina aberta: aquella interrogação «homem mortal, tocarás tu a campainha?»

Zůstal jsem ohromen před otevřenou stránkou: ta otázka „smrtelníku, zazvoníš na zvonek?“

parecia-me facêta, picaresca, e todavia perturbava-me prodigiosamente.

se mi zdála být důmyslná, zvrhlá, a přesto mě ohromně znepokojovala.

Quiz lêr mais; mas as linhas fugiam, ondeando como cobras assustadas, e no vazio que deixavam, d'uma lividez de pergaminho, lá ficava, rebrilhando em negro, a interpellação estranha―«tocarás tu a compainha?»

Chtěl jsem číst dál; ale řádky utíkaly, jako vyděšení hadi, a v prázdnotě, kterou zanechaly, zůstala v pergamenové bledosti zářící podivná otázka – „zazvoníš na zvonek?“

Se o volume fosse d'uma honesta edição Michel-Levy, de capa amarella, eu, que por fim não me achava perdido n'uma floresta de ballada allemã, e podia da minha sacada vêr branquejar á luz do gaz o correame da patrulha―teria simplesmente fechado o livro, e estava dissipada a allucinação nervosa.

Kdyby kniha byla z poctivého vydání Michel-Levyho s žlutou obálkou, já, který jsem se nakonec neztratil v lese německé balady a mohl jsem vidět v záři plynu lesklé sedlo hlídky – jednoduše bych zavřel knihu a nervová halucinace by zmizela.

Mas aquelle sombrio in-folio parecia estalar magia; cada letra affectava a inquietadora configuração d'esses signaes da velha cabala, que encerram um attributo fatidico; as virgulas tinham o retorcido petulante de rabos de diabinhos, entrevistos n'uma alvura de luar;

Ale ten ponurý in-folio se zdál být kouzelný; každé písmeno mělo znepokojivou podobu těchto znamení staré kabaly, která obsahují osudový atribut; čárky měly zkroucenou veselost ďábelských ocí, zahlédnutých v bělosti měsíčního svitu;

no ponto d'interrogação final eu via o pavoroso gancho com que o Tentador vai fisgando as almas que adormeceram sem se refugiar na inviolavel cidadella da Oração!...

v konečné otázce jsem viděl děsivý hák, kterým Svůdce chytá duše, jež usnuly, aniž se ukryly v nedotknutelné pevnosti modlitby!...

Uma influencia sobrenatural apoderando-se de mim, arrebatava-me devagar para fóra da realidade, do raciocinio:

Nadpřirozená moc se mě zmocnila a pomalu mě odnášela pryč od reality, od rozumu:

e no meu espirito foram-se formando duas visões―d'um lado um Mandarim, decrepito, morrendo sem dôr, longe, n'um kiosque chinez, a um ti-li-tin de campainha; do outro toda uma montanha de ouro scintillando aos meus pés!

a v mé mysli se zformovaly dvě vize – na jedné straně mandarín, stařec, umírající bez bolesti, daleko v čínském kiosku, na zvonek ti-li-tin; na druhé straně celá hora zlata, která se mi třpytila u nohou!

Isto era tão nitido, que eu via os olhos obliquos do velho personagem embaciarem-se, como cobertos d'uma tenue camada de pó; e sentia o fino tinir de libras rolando juntas.

Bylo to tak jasné, že jsem viděl, jak se starému člověku zamlžily šikmé oči, jako by byly pokryty tenkou vrstvou prachu; a cítil jsem jemné zvonění liber, které se k sobě přibližovaly.

E immovel, arripiado, cravava os olhos ardentes na campainha, pousada pacatamente diante de mim sobre um diccionario francez―a campainha prevista, citada no mirifico in-folio...

A nehybně, vyděšeně, jsem upíral oči na zvonek, pokojně položený přede mnou na francouzský slovník – zvonek zmíněný, citovaný v tom podivném in-foliu...

Foi então que, do outro lado da mesa, uma voz insinuante e metallica me disse, no silencio:

Pak z druhé strany stolu mi v tichosti řekl podmanivý, kovový hlas:

―Vamos, Theodoro, meu amigo, estenda a mão, toque a campainha, seja um forte!

– Pojď, Theodoro, můj příteli, natáhni ruku, zazvoň na zvonek, buď silný!

O abat-jour verde da vela punha uma penumbra em redor.

Zelený stín svíčky zavlékal vše do šera.

Ergui-o, a tremer.

Zvedl jsem ho, třesoucí se.

E vi, muito pacificamente sentado, um individuo corpulento, todo vestido de preto, de chapéo alto, com as duas mãos calçadas de luvas negras gravemente apoiadas ao cabo d'um guarda-chuva.

A uviděl jsem, jak tam klidně seděl tlustý muž celý v černém, s vysokým kloboukem a oběma rukama v černých rukavicích, pevně se opírající o rukojeť deštníku.

Não tinha nada de phantastico.

Nebylo to nic fantastického.

Parecia tão contemporaneo, tão regular, tão classe-média como se viesse da minha repartição...

Vypadal tak moderně, tak spořádaně, tak jako příslušník střední třídy, jako by přišel z mé kanceláře...

Toda a sua originalidade estava no rosto, sem barba, de linhas fortes e duras; o nariz brusco, d'um aquilino formidavel, apresentava a expressão rapace e atacante d'um bico d'aguia; o córte dos labios, muito firme, fazia-lhe como uma bocca de bronze; os olhos, ao fixar-se, assemelhavam dois clarões de tiro, partindo subitamente d'entre as sarças tenebrosas das sobrancelhas unidas;

Celá jeho originalita spočívala v obličeji bez vousů, se silnými, tvrdými rysy; ostrý nos s impozantními, orlími rysy vyzařoval dravost a agresivitu jako orelův zobák; pevně stažené rty mu dodávaly bronzovou barvu úst; oči, když se na mě upřely, vypadaly jako dva paprsky světla, náhle vystřelivší se z temnoty spojených obočí...

era livido―mas, aqui e além na pelle, corriam-lhe raiações sanguineas como n'um velho marmore phenicio.

Byl bledý – ale tu a tam na kůži se objevily červené skvrny, jako na starém fénickém mramoru.

Veio-me á idéa de repente que tinha diante de mim o Diabo: mas logo todo o meu raciocinio se insurgiu resolutamente contra esta imaginação.

Náhle mi došlo, že stojím před ďáblem; ale hned se celé mé smýšlení rozhodně postavilo proti této představě.

Eu nunca acreditei no Diabo―como nunca acreditei em Deus.

Nikdy jsem nevěřil v ďábla – stejně jako jsem nikdy nevěřil v Boha.

Jámais o disse alto, ou o escrevi nas gazetas, para não descontentar os poderes publicos, encarregados de manter o respeito por taes entidades:

Nikdy jsem to neřekl nahlas, ani to nenapsal do novin, abych neurazil veřejné orgány, zodpovědné za udržování respektu k takovým entitám.

mas que existam estes dois personagens, velhos como a Substancia, rivaes bonacheirões, fazendo-se mutuamente pirraças amaveis,―um de barbas nevadas e tunica azul, na toilette do antigo Jove, habitando os altos luminosos, entre uma côrte mais complicada que a de Luiz XIV; e o outro enfarruscado e manhoso, ornado de cornos, vivendo nas chammas inferiores, n'uma imitação burgueza do pitoresco Plutão―não acredito.

Ale že existují tyto dvě postavy, staré jako sama podoba, dvě veselé rivalky, dělající si navzájem milé šprýmy – jedna se sněhobílými vousy a v modrém rouchu, v duchu starověkého Jovise, obývající světlo naplněné nebesa, mezi dvořanstvem komplikovanějším než to Ludvíka XIV., a druhá zahalená do šedivých plášťů a s rohy, žijící v podsvětí, v buržoazní imitaci malebného Pluta – tomu nevěřím.

Não, não acredito!

Ne, nevěřím!

Céo e Inferno são concepções sociaes para uso da plebe―e eu pertenço á classe-média.

Nebe a Peklo jsou společenské koncepty pro obyčejné lidi – a já patřím ke střední třídě.

Rezo, é verdade, a Nossa Senhora das Dôres: porque, assim como pedi o favor do senhor doutor para passar no meu acto;

Modlím se, je pravda, k Panně Marii Bolestné, protože stejně jako jsem požádal pana doktora o pomoc při složení zkoušky...

assim como, para obter os meus vinte mil reis, implorei a benevolencia do senhor deputado; igualmente para me subtrahir á tisica, á angina, á navalha de ponta, á febre que vem da sargeta, á casca de laranja escorregadia onde se quebra a perna, a outros males publicos, necessito ter uma protecção extra-humana.

stejně jako jsem prosil pana poslance o dvacet tisíc reálů... stejně tak i k tomu, abych se vyhnul tuberkulóze, angíně, ostrým nožům, horečce způsobené skvrnami, kluzkým pomerančovým kůrkám, na kterých si zlomím nohu, a dalším veřejným nesnázím, potřebuji mimořádnou ochranu od lidí.

Ou pelo rapa-pé ou pelo incensador o homem prudente deve ir fazendo assim uma serie de sabias adulações desde a Arcada até ao Paraiso.

Buď to je holič, nebo kadidlník – moudrý člověk by měl dělat řadu moudrých lichotek od Arky až po Ráj.

Com um compadre no bairro, e uma comadre mystica nas Alturas―o destino do bacharel está seguro.

S přítelem v sousedství a mystickou přítelkyní v nebesích – osud bakaláře je v bezpečí.

Por isso, livre de torpes superstições, disse familiarmente ao individuo vestido de negro:

Proto jsem zbaven všech zvrhlých pověr a řekl důvěrně člověku v černém:

―Então, realmente, aconselha-me que toque a campainha?

„Takže mi opravdu radíte, abych zazvonil?“

Elle ergueu um pouco o chapéo, descobrindo a fronte estreita, enfeitada d'uma gaforinha crespa e negrejante como a do fabuloso Alcides, e respondeu, palavra a palavra:

On zvedl trochu klobouk, odhalil úzkou čelo, ozdobené kudrnatou černou vouskou jako u bájného Alcida, a odpověděl slovo od slova:

―Aqui está o seu caso, estimavel Theodoro.

„Tady je tvůj případ, ctihodný Theodoro.“

Vinte mil reis mensaes são uma vergonha social!

Dvacet tisíc reálů měsíčně je společenskou hanbou!

Por outro lado, ha sobre este globo coisas prodigiosas: ha vinhos de Borgonha, como por exemplo o Romanée-Conti de 58 e o Chambertin de 61, que custam, cada garrafa, de dez a onze mil reis; e quem bebe o primeiro calix, não hesitará, para beber o segundo, em assassinar seu pai...

Na druhou stranu existují na této planetě úžasné věci: jsou zde burgundská vína, jako například Romanée-Conti z roku 1958 a Chambertin z roku 1961, která stojí každá láhev deset až jedenáct tisíc reálů; a kdo vypije první sklenici, nebude váhat vypít i druhou, i kdyby to znamenalo zabít svého otce...

Fabricam-se em Paris e em Londres carruagens de tão suaves molas, de tão mimosos estofos, que é preferivel percorrer n'ellas o Campo Grande, a viajar, como os antigos deuses, pelos céos, sobre os fôfos coxins das nuvens...

V Paříži a Londýně se vyrábějí kočáry s tak jemnými pružinami a tak luxusními potahy, že je lepší jezdit v nich po Campo Grande, než cestovat jako starověcí bohové po nebi na nafouknutých polštářích mraků...

Não farei á sua instrucção a offensa de o informar que se mobilam hoje casas, d'um estylo e d'um conforto, que são ellas que realisam superiormente esse regalo ficticio, chamado outr'ora a «Bemaventurança».

Nepohrdnu vaší inteligencí a neřeknu vám, že dnes se staví domy v takovém stylu a s takovým komfortem, že dokážou dokonale napodobit onen fiktivní ráj, který se kdysi nazýval „Blahoslavenství“.

Não lhe fallarei, Theodoro, d'outros gozos terrestres: como, por exemplo, o Theatro do Palais Royal, o baile Laborde, o Café Anglais...

Nebudu vám vyprávět, Theodoro, o jiných pozemských radostech: jako například o divadle Palais Royal, tanci Laborde, Café Anglais...

Só chamarei a sua attenção para este facto: existem sêres que se chamam Mulheres―differentes d'aquelles que conhece, e que se denominam Femeas.

Pouze upozorním na tuto skutečnost: existují bytosti, které se nazývají Ženy – odlišné od těch, které znáte, a které se nazývají Samice.

Estes sêres, Theodoro, no meu tempo, a paginas 3 da Biblia, apenas usavam exteriormente uma folha de vinha.

Tyto bytosti, Theodoro, za mých časů na třetí straně Bible nosily jen list révy na sobě.

Hoje, Theodoro, é toda uma symphonia, todo um engenhoso e delicado poema de rendas, baptistes, setins, flôres, joias, cachemiras, gazes e velludos...

Dnes, Theodoro, je to celá symfonie, celá důmyslná a jemná báseň z krajek, batistů, saténů, květin, šperků, kašmíru, tylu a sametu...

Comprehende a satísfação inenarravel que haverá, para os cinco dedos de um christão, em percorrer, palpar estas maravilhas macias;―mas tambem percebe que não é com o troco d'uma placa honesta de cinco tostões que se pagam as contas d'estes cherubins...

Pochopte nesmírné uspokojení, které pět prstů křesťana zažije při prohlídce těchto měkkých divů – ale také pochopte, že účet za tyto andílky se nezaplatí jen pěti centy z poctivé mince...

Mas ellas possuem melhor, Theodoro: são os cabellos côr do ouro ou côr da treva, tendo assim nas suas tranças a apparencia emblematica das duas grandes tentações humanas―a fome do metal precioso e o conhecimento do absoluto transcendente.

Ale ony mají ještě něco lepšího, Theodoro: jsou to vlasy barvy zlata nebo barvy temnoty, a tak mají ve svých copáncích symbolický význam dvou velkých lidských pokušení – touhy po drahých kovech a poznání absolutního transcendentního.

E ainda teem mais: são os braços côr de marmore, d'uma frescura de lirio orvalhado; são os seios, sobre os quaes o grande Praxiteles modelou a sua Taça, que é a linha mais pura e mais ídeal da Antiguidade....

A mají ještě více: jsou to paže barvy mramoru, s čerstvostí zavlaženého lilie; jsou to prsa, na nichž velký Praxiteles vytvořil svou Mísu, která je nejčistší a nejideálnější linií antiky...

Os seios, outr'ora (na idéa d'esse ingenuo Ancião que os formou, que fabricou o mundo, e de quem uma inimizade secular me veda de pronunciar o nome), eram destinados á nutrição augusta da humanidade;

Prsa, kdysi (v očích tohoto naivního starce, který je stvořil, a který je z důvodu věčného nepřátelství zakázán vyslovit jeho jméno), byla určena k vznešenému krmení lidstva;

socegue porém, Theodoro; hoje nenhuma maman racional os expõe a essa funcção deterioradora e severa; servem só para resplandecer, aninhados em rendas, ao gaz das soirées,―e para outros usos secretos.

ale zadržte se, Theodoro; dnes žádná rozumná matka je nevystavuje této znehodnocující a tvrdé funkci; slouží jen k tomu, aby zářily, zahalené do krajek, na večerních recepcích – a k jiným tajným účelům.

As conveniencias impedem-me de proseguir n'esta exposição radiosa das bellezas, que constituem o Fatal Feminino...

Slušnost mi nedovolí pokračovat v tomto zářivém popisu krás, které tvoří osudný ženský pohlaví...

De resto as suas pupillas já rebrilham....

Kromě toho její oči už září...

Ora todas estas coisas, Theodoro, estão para além, infinitamente para além dos seus vinte mil reís por mez...

Ale všechny tyto věci, Theodoro, jsou daleko, nekonečně daleko od tvých dvaceti tisíc reálů měsíčně...

Confesse, ao menos, que estas palavras teem o veneravel sello da verdade!...

Přiznejte alespoň, že tato slova mají ctihodný otisk pravdy!...

Eu murmurei com as faces abrasadas:

Začervenal jsem se a zamumlal:

―Teem.

–Mají.

E a sua voz proseguiu, paciente e suave:

A jeho hlas pokračoval trpělivě a mírně:

―Que me diz a cento e cinco, ou cento e seis mil contos?

–A co říkáte na sto pět nebo sto šest tisíc escudů?

Bem sei, é uma bagatella... Mas emfim, constituem um começo; são uma ligeira habilitação para conquistar a felicidade.

Vím, je to drobnost... Ale nakonec je to začátek; je to malé zabezpečení pro dosažení štěstí.

Agora pondere estes factos: o Mandarim, esse Mandarim do fundo da China, está decrepito e está gottoso: como homem, como funccionario do celeste imperio, é mais inutil em Pekin e na humanidade, que um seixo na bocca d'um cão esfomeado.

Nyní zvažte tato fakta: Mandarín, tento mandarín z hlubin Číny, je zvrhlý a zahořklý: jako člověk, jako úředník nebeského impéria, je v Pekingu a pro lidstvo méně užitečný než kamín v tlamě hladového psa.

Mas a transformação da substancia existe: garanto-lh'a eu, que sei o segredo das coisas...

Ale přeměna hodnot existuje: ujišťuji vás, že znám tajemství věcí...

Porque a terra é assim: recolhe aqui um homem apodrecido, e restitue-o além ao conjuncto das fórmas como vegetal viçoso.

Neboť země je taková: přijme zde zvrhlého člověka a navrátí ho zpět do společenství forem jako svěží rostlinu.

Bem póde ser que elle, inutil como Mandarim no Imperio do Meio, vá ser util n'outra terra como rosa perfumada ou saboroso repôlho.

Možná bude on, zbytečný jako mandarín ve Středním impériu, užitečný v jiné zemi jako voňavá růže nebo chutný křen.

Matar, meu filho, é quasi sempre equilibrar as necessidades universaes.

Zabíjet, můj synu, znamená téměř vždy nastolit rovnováhu univerzálních potřeb.

É eliminar aqui a excrescencia para ir além supprir a falta.

Je to odstranění přebytku zde, aby mohlo být napraveno to, co chybí jinde.

Penetre-se d'estas solidas philosophias.

Prohloubte si tyto pevné filozofie.

Uma pobre costureira de Londres anceia por vêr florir, na sua trapeira, um vaso cheio de terra negra: uma flôr consolaria aquella desherdada; mas na disposição dos sêres, infelizmente, n'esse momento, a substancia que lá devia ser rosa é aqui na Baixa homem d'Estado...

Chudá švadlena z Londýna touží vidět v rozkvetlém květináči na svém okně černou zeminu: květina by utěšila tuto opuštěnou ženu; ale v uspořádání věcí je bohužel v tomto okamžiku látka, která by měla být růžová, zde státním úředníkem...

Vem então o fadista de navalha aberta, e fende o estadista; o enxurro leva-lhe os intestinos; enterram-no, com tipoias atraz;

Pak přijde fadista s otevřenou břitvou a zabije toho státního úředníka; proud odnáší jeho vnitřnosti; je pohřben s kotoučem za zády;

a materia começa a desorganisar-se, mistura-se á vasta evolução dos atomos―e o superfluo homem de governo vai alegrar, sob a fórma de amor perfeito, a agua furtada da loura costureira.

látka se začne rozpadat, mísí se s rozsáhlou evolucí atomů – a přebytečný státní úředník bude radovat ve formě dokonalé lásky z voděnky krásné švadleny.

O assassino é um philanthropo!

Vrah je filantrop!

Deixe-me resumir, Theodoro: a morte d'esse velho Mandarim idiota traz-lhe á algibeira alguns milhares de contos.

Dovolte mi to shrnout, Theodoro: smrt toho starého hloupého mandarína vám přinese do kapsy několik tisíc contos.

Póde desde esse momento dar pontapés nos poderes publicos: medite na intensidade d'este gozo!

Od této chvíle můžete začít kopat do veřejné moci: přemýšlejte o intenzitě této radosti!

É desde logo citado nos jornaes: reveja-se n'esse maximo da gloria humana!

Je to hned citováno v novinách: přehodnoťte to v tomto vrcholu lidské slávy!

E agora note: é só agarrar a campainha, e fazer ti-li-tin.

A nyní si všimněte: stačí jen zatáhnout za zvonek a udělat tink-tink.

Eu não sou um barbaro: comprehendo a repugnancia d'um gentleman em assassinar um contemporaneo: o espirrar do sangue suja vergonhosamente os punhos, e é repulsivo o agonisar d'um corpo humano.

Nejsem barbar: chápu averzi gentlemana ke zabíjení současníka; krev na rukou je ostudná a agónie lidského těla je odpudivá.

Mas aqui, nenhum d'esses espectaculos torpes...

Ale zde nejsou žádné takové ohavné podívané...

É como quem chama um criado...

Je to jako když voláte sluhu...

E são cento e cinco ou cento e seis mil contos; não me lembro, mas tenho-o nos meus apontamentos...

A je to sto pět nebo sto šest tisíc contos; nepamatuji si to přesně, ale mám to ve svých poznámkách...

O Theodoro não duvída de mim. Sou um cavalheiro:―provei-o, quando, fazendo a guerra a um tyranno na primeira insurreição da justiça, me vi precipitado d'alturas que nem Vossa Senhoria concebe...

Theodoro mi nevěří. Jsem gentleman: dokázal jsem to, když jsem bojoval proti tyranovi v první vzpouře spravedlnosti a ocitl jsem se v situacích, které si ani vy nedokážete představit...

Um trambulhão consideravel, meu caro senhor!

Značné dobrodružství, můj drahý pane!

Grandes desgostos!

Velké zklamání!

O que me consola é que o OUTRO está tambem muito abalado:

Co mě utěšuje, je to, že TEN DRUHÝ je také velmi otřesen:

porque, meu amigo, quando um Jehovah tem apenas contra si um Satanaz, tira-se bem de difficuldades mandando carregar mais uma legião d'archanjos; mas quando o inimigo é o homem, armado d'uma penna de pato e d'um caderno de papel branco―está perdido...

protože, můj příteli, když má Jehova proti sobě jen Satana, může se s obtížemi vypořádat tak, že si přivolá další legii archandělů; ale když je nepřítelem člověk vyzbrojený kachní perem a bílým papírem – je ztracen...

Emfim são seis mil contos.

Koneckonců to jsou šest tisíc contos.

Vamos, Theodoro, ahi tem a campainha, seja um homem.

No tak, Theodoro, tady je zvonek, buď chlap.

Eu sei o que deve a si mesmo um christão.

Vím, co křesťan dluží sám sobě.

Se este personagem me tivesse levado ao cume d'uma montanha na Palestina, por uma noite de lua cheia, e ahi, mostrando-me cidades, raças e imperios adormecidos, sombriamente me dissesse:―«Mata o Mandarim, e tudo o que vês em valle e collina será teu»,―eu saberia replicar-lhe, seguindo um exemplo illustre, e erguendo o dedo ás profundidades constelladas:―«O meu reino não é d'este mundo!»

Kdyby mě tato postava zavedla na vrchol palestinské hory za jasné noci a ukázala mi spící města, národy a říše a řekla by mi: „Zabij Mandarina a vše, co vidíš v údolí a na kopcích, bude tvé“, dokázal bych mu odpovědět podle slavného příkladu a ukázat prstem na hvězdnatou oblohu: „Mé království není z tohoto světa!“

Eu conheço os meus authores. Mas eram cento e tantos mil contos, offerecidos á luz d'uma vela de stearina, na travessa da Conceição, por um sujeito de chapéo alto, apoiado a um guarda-chuva...

Znám své autory. Ale to bylo sto tisíc contos nabídnutých při světle stearinové svíčky v uličce Conceição mužem s kloboukem, opírajícím se o deštník...

Então não hesitei. E, de mão firme, repeniquei a campainha.

Pak jsem neváhal a pevně stiskl zvonek.

Foi talvez uma illusão; mas pareceu-me que um sino, de bocca tão vasta como o mesmo céo, badalava na escuridão, através do Universo, n'um tom temeroso que decerto foi acordar sóes que faziam né-né e planetas pançudos resonando sobre os seus eixos...

Byla to možná iluze, ale zdálo se mi, že zvon s ústy tak rozlehlými jako samotné nebe zazněl v temnotě vesmíru hrozivým tónem, který jistě probudil spící hvězdy a tlusté planety, které rezonovaly na svých osách...

O individuo levou um dedo á palpebra, e limpando a lagrima que ennevoára um instante o seu olho rutilante:

Muž si otřel slzu z oka a zavrtěl hlavou.

―Pobre Ti-Chin-Fú!...

– Chudák Ti-Chin-Fú!...

―Morreu?

– Zemřel?

―Estava no seu jardim, socegado, armando, para o lançar ao ar, um papagaio de papel, no passatempo honesto d'um Mandarim retirado,―quando o surprehendeu este ti-li-tin da campainha.

– Byl ve své zahradě a cvičil se v házení papírového ptáčka do vzduchu, což je čestné zálibě odešlého mandarína, když ho překvapil tento ti-li-tin zvonku.

Agora jaz á beira d'um arroio cantante, todo vestido de sêda amarella, morto, de pança ao ar, sobre a relva verde: e nos braços frios tem o seu papagaio de papel, que parece tão morto como elle.

Teď leží u břehu zpívajícího potoka, celý oblečený do žluté hedvábí, mrtvý, s břichem vystrčeným do vzduchu na zelené trávě: a v jeho chladných náručích drží svého papírového ptáčka, který vypadá stejně mrtvý jako on sám.

Ámanhã são os funeraes. Que a sabedoria de Confucio, penetrando-o, ajude a bem emigrar a sua alma!

Zítra budou pohřby. Ať moudrost Konfuceho pronikne do jeho duše a pomůže jeho duši dobře odejít!

E o sujeito, erguendo-se, tirou respeitosamente o chapéo, sahiu, com o seu guarda-chuva debaixo do braço.

A muž vstal, uctivě si sundal klobouk a odešel se svým deštníkem pod paží.

Então, ao sentir bater a porta, afigurou-se-me que emergia d'um pesadêlo. Saltei ao corredor. Uma voz jovial fallava com a Madame Marques; e a cancella da escada cerrou-se subtilmente.

Pak, když jsem slyšel zavřít dveře, zdálo se mi, že vystupuji z nočního můru. Vyběhl jsem na chodbu. Mladistvé hlasy hovořily s paní Marquesovou a dveře schodiště se tiše zavřely.

―Quem é que sahiu agora, ó D. Augusta?―perguntei, n'um suor.

– Kdo to teď odešel, paní Augusto? – zeptal jsem se v potu.

―Foi o Cabritinha que vai um bocadinho á batota...

– To byl Cabritinha, který jde na chvilku podvést...

Voltei ao quarto: tudo lá repousava tranquillo, identico, real. O in-folio ainda estava aberto na pagina temerosa. Reli-a: agora parecia-me apenas a prosa antiquada d'um moralista caturra; cada palavra se tornára como um carvão apagado...

Vrátil jsem se do pokoje: vše tam spočívalo v klidu, stejné, skutečné. In-folio bylo stále otevřené na znepokojivé stránce. Přečetl jsem to znovu: nyní mi to připadalo jen jako staromódní prozaická práce nějakého chytrého moralisty; každé slovo se stalo jako vyhaslé uhlí...

Deitei-me:―e sonhei que estava longe, para além de Pekin, nas fronteiras da Tartaria, no kìosque d'um convento de Lamas, ouvindo maximas prudentes e suaves que escorriam, com um aroma fino de chá, dos labios de um Buddha vivo.

Ulehl jsem: – a snil jsem, že jsem daleko, za Pekingem, na hranicích Tartarie, v kiosku lamaistického kláštera, naslouchajíc moudrým a jemným výrokům, které vycházely z úst živého Buddhy s jemným vůní čaje.